close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2013

Holiday ♥ (9. část)

4. září 2013 v 19:13 | Me |  Story
Smyšlený příběh v aktuální době :)

Spíše než ve vodě jsme většinu času strávili na souši a povídali si. Probírali jsme hlavně Ondru s Martinem. Kat nakonec navrhla takovou parádní věc. Jelikož jí Ondra nepíše a mně nepíše Martin, zkusíme jim napsat samy. Pokud by to nějako nevyšlo, udělali bychom to tak, že bychom vyzvídali. Jo, vyzvídali. Já u Ondry pro Kat a ona u Martina pro mě. Možná to zní divně, ale nám se to divný nezná. Jsme praštěné puberťačky, nám se nezná nic divného.
"Nepůjdeme už?" Navrhla Kat a já se nebránila. Když jsme vycházeli z lesa, šli jsme jinou cestou, než kudy jsme přišli. Nebylo tam takové rušno, ale na silnici to bylo trochu dál. Lesní ticho jsme si naplno užívali, ale po chvilce jsme zaslechli nějakou hudbu. Z počátku se zdálo, jako kdyby ta hudba pocházela z projíždějících aut, ale byla stálá. S Kat jsme se na sebe podívali a vydali se tím směrem. Metr po metru hudba zesilovala. Zněla pěkně. Když už jsme byli u místa, kde byla opravdu nahlas, koukali jsme kolem sebe. Vypadali jsme jako špioni. Prokoukli jsme křovím a byly nám vidět jen hlavy.
Za křovím bylo několik desítek lidí. Všichni se bavili, jedli, pili, někdo griloval, někdo opékal. Vypadalo to na pořádnou akci. Schovali jsme kola do křoví a šli jsme to prozkoumat. Vonělo to tam masem, ale zároveň svěže. Bylo tam opravdu hodně lidí, ale nikdy jsme nikoho z nich neviděli. "Co se to tady děje?" "Asi nějaká tajná párty." Odpověděla vmžiku Kat a přidala a šla přede mnou. Pak jsem zahlédla někoho známého, ale Kat byla rychlejší. "Hele, to je Martin!" ukazovala směrem dopředu. Byl tam. Stál u stánku s několika kluky, držel v ruce kelímek a smál se. Byl tak hezký. Podíval se našim směrem, ale jeho úsměv nějak ztuhl. "Pojď, jdeme ho pozdravit." Chytla mě Kat za ruku a táhla mě směrem k nim. "Co blázníš?" Zastavila jsem se. "Jenom ho prozradíme. No ták, vždyť to nic není." "Že není?" Není, ale nepůjdu tam přece jen tak. Podívala jsem se tam, kde stál Martin, jenže už tam nebyl. Když Kat viděla, že tam koukám, otočila se. "Kam zmizel?" "Asi se mě lekl." Prohodila jsem s úsměvem. "Prosím tě, nekecej a pojď." "Jako kam?" "Nevim, to je jedno. Neboj, hledat ho nebudeme." Tak to jsem si opravdu oddychla, protože Kat byla schopná ho vystopovat a hledat ho celý den.
Už se celkem stmívalo, ani nevím, kolik je hodin. Pár metrů od nás bylo veliké pódium a na něm hrála úžasná kapela. Nikdy jsem ji neslyšela, ale i tak mi melodie přišla známá. "Tak co si tu dáme?" "Nějaký pití?" Měla jsem žízeň. "Támhle to vypadá, že tam něco bude. Hele El, nechceš zatím dojít pro něco k jídlu?" "Co? A co si pod tím představuješ?" "Tak já nevim, ty něco určitě seženeš." "No jak myslíš." Jak mám něco sehnat? Sáhla jsem do kapsy a pár drobných tam ještě bylo. Vypadala jsem se tedy na druhou stranu než Kat. Pak mi došlo… "Kde se sejdeme?" Jenže když jsem se otočila, Kat už tam nebyla, jen spousta cizích lidí. Pokračovala jsem v cestě. Třeba potkám Martina. Snad by se se mnou bavil.
Chodila jsem tam snad pět minut, ale na to, že jsme před chvilkou přišli a všude se grilovalo, žádný jídlo jsem najít nemohla. Koukala jsem všude kolem sebe a stoupala si na špičky, jakoby mi to pomohlo. Pak jsem se odhodlala a zaklepala na rameno nějakého kluka, kluci mají většinou přehled o jídle. "Hele, nevíš, kde se tady dá sehnat něco k jídlu?" Podívala jsem se mu do očí. "Jé, čau Gabriello. Co ty tady?" "Ondro?" "Ano?" "A co tu děláš ty?" Vyhrkla jsem to ze sebe, až to znělo osočeně. Byla jsem vážně překvapená. "My tu máme veřejnou grilovačku." "Jo tak." Vzpomněla jsem si. "A na co, že ses ptala?" "Jen jsem hledala něco k jídlu." "To musíš na druhou stranu, tam." Ukázal směrem, odkud jsem přišla. "Super." Sykla jsem potichu. "Pojď, dovedu tě tam." "To je dobrý, nemusíš." Skromně jsem se usmála. "Ale já chci." Taky se usmál, oba jsme věděli, že mi nic jiného nezbývá.
Šli jsme pomalu a povídali si, až jsme došli ke stánku. Když jsem chtěla zaplatit, řekl, že nemusím. Řekl, ať to napíšou na něj. Docela zajímavé. "Už bych měla jít za Kat." "Ta je tu taky?" "Jo." "Určitě nemusíš. Ona se nějak zabaví." Zabaví se to je pravda, ale stejně, už jsem dlouho pryč. "Jen aby mě nehledala." "Tak tě najde." Přece jen jsem se nechala přemluvit a zůstala s ním. Musím ještě vyzvídat pro Kat. Bude aspoň ráda, že pro ni něco mám.
Oddálili jsme se od lidí a sedli si na lavičku. Pořád jsme si měli o čem povídat. "Vážně jsi na tom byl?" "Jo, bylo to opravdu dobře strávenej víkend" "Taky bych si chtěla někdy zkusit bungee jumping." Koukala jsem před sebe a představovala si to. "Musí to bejt hodně vzrušující a ten adrenalin." "Jojo." Podívala jsem se mu do očí a on mně. Byl nějako blízko. Podíval se na mé rty a pak mě políbil. Nevěděla jsem, co se to děje. Překvapil mě. Nakonec jsem se vzpamatovala a odtáhla se od něj. "Hele, to nemůžeš." "Promiň, já myslel, že to chceš." "Jo ale…" Byla jsem zmatená. "Já už asi půjdu." "Tak počkej, půjdu s tebou." "Ne." Podíval se zraněným pohledem na mě. "Ne, díky. Půjdu sama." Doslova jsem odtamtud vyběhla. Jen, co jsem se dostala z jeho dosahu, začala jsem litovat.

Těším se na tvou další návštěvu! :)
.