close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Holiday ♥ (9. část)

4. září 2013 v 19:13 | Me |  Story
Smyšlený příběh v aktuální době :)

Spíše než ve vodě jsme většinu času strávili na souši a povídali si. Probírali jsme hlavně Ondru s Martinem. Kat nakonec navrhla takovou parádní věc. Jelikož jí Ondra nepíše a mně nepíše Martin, zkusíme jim napsat samy. Pokud by to nějako nevyšlo, udělali bychom to tak, že bychom vyzvídali. Jo, vyzvídali. Já u Ondry pro Kat a ona u Martina pro mě. Možná to zní divně, ale nám se to divný nezná. Jsme praštěné puberťačky, nám se nezná nic divného.
"Nepůjdeme už?" Navrhla Kat a já se nebránila. Když jsme vycházeli z lesa, šli jsme jinou cestou, než kudy jsme přišli. Nebylo tam takové rušno, ale na silnici to bylo trochu dál. Lesní ticho jsme si naplno užívali, ale po chvilce jsme zaslechli nějakou hudbu. Z počátku se zdálo, jako kdyby ta hudba pocházela z projíždějících aut, ale byla stálá. S Kat jsme se na sebe podívali a vydali se tím směrem. Metr po metru hudba zesilovala. Zněla pěkně. Když už jsme byli u místa, kde byla opravdu nahlas, koukali jsme kolem sebe. Vypadali jsme jako špioni. Prokoukli jsme křovím a byly nám vidět jen hlavy.
Za křovím bylo několik desítek lidí. Všichni se bavili, jedli, pili, někdo griloval, někdo opékal. Vypadalo to na pořádnou akci. Schovali jsme kola do křoví a šli jsme to prozkoumat. Vonělo to tam masem, ale zároveň svěže. Bylo tam opravdu hodně lidí, ale nikdy jsme nikoho z nich neviděli. "Co se to tady děje?" "Asi nějaká tajná párty." Odpověděla vmžiku Kat a přidala a šla přede mnou. Pak jsem zahlédla někoho známého, ale Kat byla rychlejší. "Hele, to je Martin!" ukazovala směrem dopředu. Byl tam. Stál u stánku s několika kluky, držel v ruce kelímek a smál se. Byl tak hezký. Podíval se našim směrem, ale jeho úsměv nějak ztuhl. "Pojď, jdeme ho pozdravit." Chytla mě Kat za ruku a táhla mě směrem k nim. "Co blázníš?" Zastavila jsem se. "Jenom ho prozradíme. No ták, vždyť to nic není." "Že není?" Není, ale nepůjdu tam přece jen tak. Podívala jsem se tam, kde stál Martin, jenže už tam nebyl. Když Kat viděla, že tam koukám, otočila se. "Kam zmizel?" "Asi se mě lekl." Prohodila jsem s úsměvem. "Prosím tě, nekecej a pojď." "Jako kam?" "Nevim, to je jedno. Neboj, hledat ho nebudeme." Tak to jsem si opravdu oddychla, protože Kat byla schopná ho vystopovat a hledat ho celý den.
Už se celkem stmívalo, ani nevím, kolik je hodin. Pár metrů od nás bylo veliké pódium a na něm hrála úžasná kapela. Nikdy jsem ji neslyšela, ale i tak mi melodie přišla známá. "Tak co si tu dáme?" "Nějaký pití?" Měla jsem žízeň. "Támhle to vypadá, že tam něco bude. Hele El, nechceš zatím dojít pro něco k jídlu?" "Co? A co si pod tím představuješ?" "Tak já nevim, ty něco určitě seženeš." "No jak myslíš." Jak mám něco sehnat? Sáhla jsem do kapsy a pár drobných tam ještě bylo. Vypadala jsem se tedy na druhou stranu než Kat. Pak mi došlo… "Kde se sejdeme?" Jenže když jsem se otočila, Kat už tam nebyla, jen spousta cizích lidí. Pokračovala jsem v cestě. Třeba potkám Martina. Snad by se se mnou bavil.
Chodila jsem tam snad pět minut, ale na to, že jsme před chvilkou přišli a všude se grilovalo, žádný jídlo jsem najít nemohla. Koukala jsem všude kolem sebe a stoupala si na špičky, jakoby mi to pomohlo. Pak jsem se odhodlala a zaklepala na rameno nějakého kluka, kluci mají většinou přehled o jídle. "Hele, nevíš, kde se tady dá sehnat něco k jídlu?" Podívala jsem se mu do očí. "Jé, čau Gabriello. Co ty tady?" "Ondro?" "Ano?" "A co tu děláš ty?" Vyhrkla jsem to ze sebe, až to znělo osočeně. Byla jsem vážně překvapená. "My tu máme veřejnou grilovačku." "Jo tak." Vzpomněla jsem si. "A na co, že ses ptala?" "Jen jsem hledala něco k jídlu." "To musíš na druhou stranu, tam." Ukázal směrem, odkud jsem přišla. "Super." Sykla jsem potichu. "Pojď, dovedu tě tam." "To je dobrý, nemusíš." Skromně jsem se usmála. "Ale já chci." Taky se usmál, oba jsme věděli, že mi nic jiného nezbývá.
Šli jsme pomalu a povídali si, až jsme došli ke stánku. Když jsem chtěla zaplatit, řekl, že nemusím. Řekl, ať to napíšou na něj. Docela zajímavé. "Už bych měla jít za Kat." "Ta je tu taky?" "Jo." "Určitě nemusíš. Ona se nějak zabaví." Zabaví se to je pravda, ale stejně, už jsem dlouho pryč. "Jen aby mě nehledala." "Tak tě najde." Přece jen jsem se nechala přemluvit a zůstala s ním. Musím ještě vyzvídat pro Kat. Bude aspoň ráda, že pro ni něco mám.
Oddálili jsme se od lidí a sedli si na lavičku. Pořád jsme si měli o čem povídat. "Vážně jsi na tom byl?" "Jo, bylo to opravdu dobře strávenej víkend" "Taky bych si chtěla někdy zkusit bungee jumping." Koukala jsem před sebe a představovala si to. "Musí to bejt hodně vzrušující a ten adrenalin." "Jojo." Podívala jsem se mu do očí a on mně. Byl nějako blízko. Podíval se na mé rty a pak mě políbil. Nevěděla jsem, co se to děje. Překvapil mě. Nakonec jsem se vzpamatovala a odtáhla se od něj. "Hele, to nemůžeš." "Promiň, já myslel, že to chceš." "Jo ale…" Byla jsem zmatená. "Já už asi půjdu." "Tak počkej, půjdu s tebou." "Ne." Podíval se zraněným pohledem na mě. "Ne, díky. Půjdu sama." Doslova jsem odtamtud vyběhla. Jen, co jsem se dostala z jeho dosahu, začala jsem litovat.
 

Holiday ♥ (8. část)

28. srpna 2013 v 17:50 | Me |  Story

Smyšlený příběh v aktuální době :)


"Gabriello!" Přetočila jsem se v posteli. "No tak, Gabriello vstávej!" "Co se děje?" "Jestli chceš oběd tak vstávej!" Co, jaký oběd? "Joo.." Pomalu jsem vstala z postele a přišla do kuchyně. "Jaký oběd?" Mnula jsedm si oči. "Děláš si ze mě srand, že jo?" Smála se mamka a míchala něco v hrnci. Koukala jsem na ní udiveně. Mamka se na mě zvláštně podívala a pak pochopila, že si srandu nedělám. "Je dvanáct," koukla se na hodiny, "přesněji dvě minuty po dvanácté. Čas na oběd." Se zvednutým obočím jsem koukla na hodiny, opravdu, bylo dvanáct. Že bych tak dlouho spala? No, ono už je v tomhle týdnu snad možný všechno.
V tu chvíli jsem se probudila a můj mozek nahodil režim dne. Skočila jsem do sprchy, rychle se umyla a oblékla. Na stole už jsem měla svůj talíř a mamka si právě sedala. "V kolik jsi šla spát prosím tě?" "Já nevim, jak jsi mi řekla, tak jsem za chvíli šla." "Nevypadáš tak." Změřila si mě pohledem.
Po obědě jsem zalezla do pokoje. Oběd po ránu, nebo spíš po probuzení mi nedělá moc dobře na žaludek. Ták, co budu dneska dělat. Přečtu si knížku? Kouknu na filmy? Napíšu Kat?
Strašně jsem se lekla, když mi začal zvonit telefon. Volá mi Kat. "Ano?" "Čau, nechceš se dneska někam projet?" "Dneska? A kam?" "To je jedno? Chceš?" "Mě je to jedno. Na čem?" "No myselela jsem na kole nebo na bruslích." "Kolo zní líp." "Tak mám se u tebe stavit?" "Jo, tak můžeš kolem 3." "Óká. Jsem na tebe zvědavá." "Cože?" Nechápala jsem, co tím myslí. "Neřeš, myslela jsem to kolo. Jak dlouho jsi na něm nejela." "Jo ták, no pár měsíců, no, spíš let už to bude." "Víš to, že mám v přátelích na fejsu Ondru?" "Všimla jsem si." Hlavně toho, že tam má i Martina. "A mám tam i Martina. Ten mi zrovna včera psal." On psal včera Kat? Martin? Proč teda nepřijal moji žádost? Byla jsem opravdu překvapená, ale snažila jsem se, nedát to znát. "Fákt, no vidíš." "Jo, Chtěla jsem napsat Ondrovi, ale nějak jsem se neodvážila." "Ty? Co se stalo?" "Hele jo." Obě jsme se smáli. Za chvíli jsme jsme hovor ukončili a já se šla podívat na své kolo.
Přesně ve tři hodiny na mě Kat zazvonila. Přišla jsem za ní, nasedla na kolo a vyjeli jsme. "Kam, že to jedeme?" "Třeba do parku, nebo jestli chceš, můžeme na písák. Teda, jestli máš s sebou plavky." Tak nějak jsem to čekala. "Toho se bát nemusíš, mám je na sobě." "Paráda, já taky. Tak tam jedem?" "Jasně." Skoro celý prázdniny se nekoupu v bazénu, rybníku nebo jezeře, a tenhle týden už jdu po druhý.
"Hele Kat. Jak je to s těma klukama?" "Co tím myslíš?" "No, máš v přátelích Ondru i Martina, ne?" "Mám no." "A psal ti Martin..." "No..." Kat nechápala, kam mířím. "Ondra ti teda nepsal, že ne?" "Nepsal, to jsem ti přece říkala už v tom telefonu." "Jojo. No, víš, mně Ondra psal." "Co? Jakto?" Kat zpomalila. "No, přišla mi od něho žádost a já ji potvrdila a pak mi psal." "Vážně?" Znělo to trochu žárlivě, ale i překvapeně. "Jo, psalo se mi s nim dobře, ale já nevím. Odeslala jsem žádost Martinovi a ten si mě ještě nepřidal, ale ty jsi říkala, že ti psal, tak mi to přijde divný." "Aha." Kat se snažila všechno vstřebat.
Zajeli jsme do lesa, kde už to bylo jen kousek od písáku. Sesedli jsme z kola a šli pěšky. Nakonec jsme zůstali v lesní části písáku, ve stínu. "Tobě se Ondra líbí?" Zeptala se mě Kat. "Víš, líbí se mi, ale ne tolik jako Martin." Povídali jsme si spolu a já jí pak řekla o té Ondrovy otázce. Kat to zaskočilo, ale když zjistila, že o něho nemám zájem, uklidnila se.

Holiday ♥ (7. část)

23. srpna 2013 v 0:01 | Me |  Story
Smyšlený příběh v aktuální době :)

Celý den jsem strávila doma. Teda až na pár vyjímek, když jsem šla s košem, nebo na nákup. Koukala jsem se na filmy, které jsem chtěla vidět, ale nestíhala je. Večer si pustím nějaký horor, už se nemůžu dočkat. Mám ráda komedie, romantický filmy taky ujdou, ale někdy mám strašnou chuť pouštět si horory.
Mamka přišla domů někdy ve čtyři, ani jsem si jí nevšimla. Nebýt toho, že jsem potřebovala na záchod a vylezla z pokoje, zjistila bych to až při večeři. "Mamíí?" "Hm?" "Co bude dneska k večeři?" "Já nevim El, co by jsi chtěla?" "Mě je to fuk." "Koukám, že jsi měla pěkný oběd." Poznamenala mamka, když uviděla špinavou pánev. Umyju, všechno nádobí, ale pánve nechávám na ní, protože některou má s tím a druhou s tamtím povrchem, který se nesmí poškrábat. Proto jsme se dohodli, že to ráda přenechám jí.
"Kde jsi včera byla tak dlouho?" Zeptala se mamka u večeře. "Byla jsem s Kat. Nejdřív jsme jeli do města a pak na koupaliště." "Na koupaliště? Ty už umíš plavat." "Mami.." Jako malá jsem neuměla plavat, naučila jsem se to až někdy ve dvanácti a pořád mi to připomíná. "A co ty plavky, koupila sis nějaký?" "Jo koupila, jsou bílý a mají na sobě malinkatý černý trojúhelníčky." "Bílý? To budeš mít hnedka špinavý." No jo, celá mamka. "Ale ne." Vzpoměla jsem si, že jsem ještě nevyprala tu jahodovou skvrnku, která tam po včerejšku ješě zůstala. "Tak mi je ukaž!" Vstala jsem od stolu a běžela do pokoje. "To jsou ony." Ukázala jsem je před sebou. "Ukaž. Jsou hezký, dobře sis vybrala." Mamce se vždycky líbí, co si kupuju. Někdo má problémy s mamkou, protože se jí nelíbí, co kdo nosí, ale té mojí to je jedno. Je ráda, že si něco kupuju a že mi to sluší. "Počkej, El." "No?" Začala si prohlížet vršek. "Tady máš nějakou skvrnu, nějakou růžovou." Podívala se na mě. "Jo, to mi včera na ně ukápla zmrzlina, ale já to zapoměla umýt." "Aha." Odvrátila se ode mě a podívala se zase na plavky. "Pujč mi je, já je dojdu vyprat." Vytrhla jsem jí plavky z ruky. "Teď? Vždyť večeříme." "Čím dřív, tím líp." To byla mamčina věta. Když jsem to řekla podívala se na mě a usmála se.
Po večeři jsem zapla notebook. Chtěla jsem napsat Kat, popovídat si s ní. Ale nebyla online. Všimla jsem si, že Martin mojí žádost ještě nepotvrdil. Prohlížela jsem si novinky, fotky, co kdo přidal. Za chvíli mi přišla zpráva. Byl to Onřej. Ahoj:) Byla jsem překvapená, že mi píše, ale odepsala jsem mu. Čau:) Jak se máš?:) Bleskově napsal. Dobře, co ty?:) Takhle jsme si psali asi půl hodiny. Nakonec to přešlo na vysmátý smajlíky. Docela jsme si rozuměli. Byl to fajn kluk. Ale přesto jsem si připadala provinile vůči Kat. Ale třeba si s ní taky psal.
Mamka za mnou přišla do pokoje, zase bez klepání. "Běž už spát." "Joo.." To už je tolik hodin? Přece jsme před hodinkou večeřeli. Koukla jsem se na hodiny. "Cože??" Udiveně jsem skoro vykřikla. Už bylo půl dvanáctý. To jsme se spolu bavili tak dlouho? Přes 4 hodiny? Mně to přišlo maximálně jako hodina. Když mně se nechtělo jít ještě spát. Dobře se mi s ním povídalo. Zkusila jsem se s ním tedy rozloučit. Tak já už budu muset jít spát..:) Tak brzo? :D Jo, mamka už mě posílá :D No joo, tak tak se hezky vyspi, dobrou noc a krásný sny :* Díky, tobě taky:*
Zavřela jsem okno s facebookem. Vypla počítač a zaklapla ho. Lehla jsem si do postele a během pár sekund jsem usla.
 


Holiday ♥ (6. část)

18. srpna 2013 v 11:11 | Me |  Story
Smyšlený příběh v akruální době :)

Probudila jsem se docela brzo, kolem osmý. Mimochodem jinak vstávám v deset. Vím, že se mi něco zdálo, ale nepamatuji si, co. Před očima mi proběhl celý včerejšek. Zdálo se mi o nich? O jednom z nich? O kterým? Už jsem fakt naivní. Na to je nejlepší snídaně.
Udělala jsem si snídani typu - mléko a cereálie, zapla jsem óčko a lehla zpátky do postele. Tyhle snídaně miluju. Prolistovala jsem program, jestli něco nedávají. Snažila jsem se dělat cokoliv, hlavně abych nemyslela na včerejšek. Nevím, proč to dělám. Že bych se na něj snažila zapomenout? Kecy v kleci, jak říká Kat. Proč bych se snažila zapomenout, byl hezkej, nebo snad ne? Pak jsem na to kápla, snažim se zapomenout na tu jednu otázku. Proč nad ní tak přemýšlím. Stejně ty kluky už neuvidím. Nevzala jsem si od nich číslo a myslím, že Kat taky ne.
Po snídani jsem si zapla notebook a šla zkontrolovat 'fejs'. Jedna žádost o přítelství. Tak to jsem zvědavá. Když jsem to rozklikla nevěřila jsem svým očím, bylo tam napsáno Ondra Jarek. Hrklo to ve mně, po tom co jsem klikla na jeho profilovou fotku. Byl to TEN Ondra. Kde na mě vzal 'fejs'? Níž vidím, že máme jednoho společného přítele, podívám se a koho nevidím, Kat. Ona se s ním zná? Nic mi neříkala. Nebo že by si ho už přidala? Jak ale zjistila jeho příjmení? Potvrdila jsem mu žádost a koukla se jestli je online, ale nebyl.
Zajímalo by mě, jestli má Martina v přátelích. Otevřela jsem jeho profil a začala prohledávat přátele. Měl tam jednoho Martina Balčíka, ale na profilovce si vůbec nebyl podobný. Koukala jsem se dál a pak jsem uviděla Martin Kalvach. Žádnou fotku tam neměl. Klikla jsem na jeho profil a na úvodce měl fotku jak skáče salto do vody. Hned jsem ho poznala, měl na krku řetízek. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mu mám poslat žádost o přátelství. Ale co, vždyť je to jedno, stejně Ondru už v přátelích mám. I když on si mě přidal sám. Třeba na faceboku jestě nebyl. Najednou jsem uviděla, že má společnýho přítele, samozřejmě, že to byla Kat. Připadala jsem si divně. Když si přidal ji, proč si nepřidal i mě? Jó, možná trochu jsem žárlila, ale tak co jsem mohla dělat. Nakonec jsem se odhodlala a poslala mu žádost o přátelství.
Protože mamka chodila do práce, byla jsem doma sama. Udělala jsem si oběd, ale nedalo mi to. Pořád jsem na to myslela. Třeba o mě Martin nemá zájem a má zájem o Kat. A Ondra zase naopak. Líbili se mi oba, ale musím uznat, že Martin byl zase můj typ. No, nedalo by se říct můj typ, ale vždycky se mi více líbili tmavovlasí s hnědými oči. Ale vyjímka být mohla, ne? Třeba to tak má být.
Při mytí nádobí, to na mě přišlo. Co to vůbec dělám? Přemýšlím tu nad nima a už si maluju budoucnost. Žárlím na Kat. Ani nevim, co od nich čekat. Vždyť já ani nevim, co já sama chci. Chci Martina? Chci Ondru? Ondra má o mě zájem, tak co tu řeším? Mám snad více zájem o Martina? Mám o něj větší zájem proto, že on naopak o mě ne? A už to dělám, znovu. Je to strašný. Nejradši bych si o tom promluvila s Kat. Jenže jí to říct přece nemůžu. Myslím ten moment, kdy se mě Ondra zeptal, jestli se mu líbím. I když, proč bych nemohla? Je to má nejlepší kamarádka, určitě mě pochopí. Jo! Řeknu jí o tom. Nejen, že mě pochopí, ale i poradí. Ona dokáže člověka naštvat, ale nadruhou stranu je to hodně milující člověk. Promluvím si s ní o tom a uvidím.

Holiday ♥ (5. část)

16. srpna 2013 v 11:23 | Me |  Story
Smyšlený příběh v aktuální době :)

"Nesváděj to na chudáka Kat." "No fakt!" "Však já vim, kdo za náma chtěl jít." Podíval se na mě s úsměvem. "Já bych za váma nešla." Přiznala jsem se. "Ale líbím se ti, ne?" Musim uznat, že téhle otázky jsem se lekla. Nevěděla jsem, co mu mám na to odpovědět, byl hezkej, líbil se mi, ale přece mu to nebudu říkat, nebo jo? "Hele, nefandi si!" Pronesla jsem a šťouchla ho do ramene. Nejdřív se na mě zvláštně koukl, ale pak viděl moji snahu, udržet vážnej tón a pohled, že se začal smát a já s ním. "Hele, Kat s Martinem už jdou." Chtěla jsem rychle změnit téma, ale nepodařilo se mi to. "Pořád jsi mi neodpověděla." "Na co?" Zeptala se Kat. Díky bohu, už jsou tady. "Ále, na nic." Doufala jsem, že se mnou Ondra začne hrát tuhle scénu, jakože o nic nejde. Kat se na mě podívala, ale já se jen přimračila zavrtěla hlavou - pohled typu 'Neřeš to'.
Kat podávala pomalu zmrzlinu Ondrovi a pokoušela se o oční kontakt, jenže on pořád koukal po mně. Radši jsem to hodila za hlavu, přistoupila k Martinovi a vzala si od něj zmrzku. "Díky." "Nemáš za co," zase se usmál. Měl tak krásnej úsměv a jeho oči se leskly.. "Slyšíš?" Kat si stoupla přede mě a mávala mi rukou před obličejem. "Co?" "Ty jsi dneska nějaká mimo." "To bude tím horkem." "Jasně, horkem." Koukla se na mě, na Martina a nakonec skončila zase u mě. "Hele nic.." Snažila jsem se.. "Nech to bejt." Bylo jí to jedno, dokud jsem nebyla s klukem, o kterého by měla zájem. "Cože jsi to chtěla?" "Snažila jsem se nám domluvit rande, ale ty seš z nich, hlavně z Martina tak mimo, že mě ani neposloucháš." "Cože? Rande? Já nikam nejdu" Docházelo mi to trochu pomaleji. "Z nich? Z Martina? Co to tu meleš?" Dalo by se říci, že se hádáme, ale přitom jsme šeptali a ani kluci si našeho rozhovoru nevšimli a bavili se o něčem mezi sebou. "Vždyť je to pravda, nejdřív Ondra a teď tu koukáš na Martina." "Koukat se na někoho je zakázaný?" "Ne, ale.." Kat docházeli argumenty. Nesnášela jsem tyhle rozhovory, kdy to směřovalo k hádce. Začala jsem jinak. "A domluvila jsi něco?" "Najednou tě to zajímá?" Věděla, že to myslím dobře, chtěla si hrát na naštvanou, ale věděla, že už jí znám moc dobře. Usmála se a já taky, byla to vtipná situace. Než jsme se vrátili ke klukům, kteří byli od nás asi dva metry, prohodila Kat na konec: "Ne, mluvili jen o nějaký grilovačce."
S klukama jsme se bavili ještě chvíli, než Kat zavolala mamka, aby přišla domů a nakoupila. Zřejmě její mamka měla noční a nestíhala nakoupit.Cestou domů jsme se nebavili o ničem jiným než o Ondrovi a Martinovi, vlastně spíš mluvila Kat o Ondrovi. "Víš, myslela jsem, že tě zaškrtim, když jsi tam s nim zůstala sama a já šla s Martinem." "Já to viděla, hlavně ten pohled." Začala jsem se nahlas smát. "El, přestaň to není vtipný, já to myslím vážně." "No, ale já za to nemohla, to navrhl on." "No právě." Podívala se na zem a kopla do kamínku. "A co Martin?" "Co by bylo?" "Nedělej se, viděla jsem, jak na něj koukáš." "To proto, že má tak nádherný úsměv." "Ó jé.." "Co je?" "Nic, nic" Kdyby nic nebylo, tak je zticha. Co tím sakra myslí? "On očividně zájem nemá." "To máš pravdu, ale tak třeba je nějakej stydlivej." "To už je poslední možnost." "Ale za to Ondřej zájem má." Zamračila se. "Co to zase říkáš? Vždyť ten je tvůj." "Jak můj?" Věděla jak to myslím, takže nečekala ani odpověď. "Viděla jsem, jak se na tebe pořád kouká" "Pořád ne." Musím uznat, že na mě koukal, ale určitě ne pořád. "Jo a když jsme šli s Martinem koupit zmrzlinu, stáli jste tam a bavili se.." "No tak to počkej. To je úplně normální. Normálně jsme si povídali." Teď jsem si vzpoměla na to, na co se mě zeptal. Připadala jsem si pře Kat trapně. Mám jí to říct? Nikdy jsem jí nelhala, ale když jí něco neřeknu, to přece není lhaní. "Jenže vy jste se tam tak smály a on na tebe koukal." "Hele Kat, nežárli-.." "Já nežárlím!!" Vyštěkla. "Nech mě to prosím domluvit. Nemáš důvod se čehokoli bát, oukej?" Moc mi nevěřila. "No jo."
Šli jsme skoro mlčky až k jejímu domu, rozloučili se a já šla pak k nám. Celou cestu jsem nad tím přemýšlela, nad celým dneškem. Nad tím, jak to skončilo, proč si mě Martin ani nevšiml. Když jsem přišla domů navečeřela se, umyla a šla si lehnout. Byla jsem unavená, chtělo se mi tak strašně spát. Ale ještě než jsem usla, ptala jsem se sama sebe, co tím Ondra myslel, proč se mě ptal. Líbím se mu snad já a ne Kat?

Holiday ♥ (4. část)

15. srpna 2013 v 13:19 | Me |  Story
Smyšlený příběh v aktuální době :)

Vrátili jsme se ke svým věcem a zjistili, že nám nic nechybí, tak jsme se sebrali a šli do vody. Ze začátku byla voda studená a musela jsem Kat přemlouvat, aby za mnou skočila. Nechápala jsem, proč jí to tak dlouho trvá, vždyť je teplo, tak se mohla nádherně zchladit. Nakonec jsem ji přemluvila. "To je tak studený." Stěžovala si pořád. Díky bohu si za chvilku zvykla. Čas docela rychle utíkal byli jsme tam snad hodinu i více, ale jak jsme si užívali nepřipadalo nám to tak.
"Hele." Šťouchala do mě Kat. "Co zase je?" Otočila jsem se k ní a uviděla, jak ukazuje kamsi před nás na souš. Byli to ti kluci. "A co má bejt?" Podívala jsem se na Kat. "Nic, jen, že bychom se s nima mohli dát do řeči." "A to jako proč, jednou mi to stačilo." "Nebuď takovej suchar El. Vždyť jsou hescí, a vypadaj sympaticky, tak proč ne?" Vážně jsem nechápala, o co se Kat snaží. "Hlavně ten blonďák je hezkej, jak že se jmenuje?" "Tenhle? To je Ondra a ten druhej Martin." "Supér." Ten její šibalskej úsměv mě pokaždé dostal. Začala jsem se smát a ona se přidala. Ondra byl její typ. David, její bývalý, byl vysoký štíhlí a blonďák s modrými oči.
Kat mě přinutila jít k nim. Jak jsem to mohla dopustit. "Můžeme se ještě.." a kazovala jsem palcem za sebe. Ale Kat mě jen popostrčila a dělala, jakoby mě neslyšela. Už jsme od nich byli asi dva metry. "Ahoj." Začala z vesele Kat tak, že protáhla písmeno o. Dělala to celkem často. "Jé čau, přišla sis pro tu zmrzlinu?" Zeptal se s úsměvem Martin. Ondra se na něho podíval, koukl se na mě, na Kat a pak se zeptal: "To je tvá kamarádka?" "Jo jsem Katarína, ale říkaj mi Kat." Stoupla si přede mě. "Rád tě poznávám." Jenže Ondra přesunul Martinem, jako hadrovou panenkou a postavil ho před sebe. Vypadalo to, jako by se jím bránil před Kat. "To je Martin." "Jo, čau." Martin to řekl, tak divně. Připadala jsem si jak ve špatně točeném filmu. Bylo to tak divný. "Ahoj." řekla Kat, ale bez dlouhýho ó. Měla oči jen pro Ondru. Bylo mi to hned jasný. Jenže pak jsem byla překvapená z toho co Ondra řekl. "Hele vy dva, nechcete dojít pro zmrzku? My tu s Gabriellou zůstanem. Kup všem Martine. Jakou chceš?" Zeptal se mě a a přistoupil ke mě blíž. Nechápala jsem o co tu jde. Kat na mě vrhala vražedný pohledy. Martin zase na Ondru, asi proto, že to musí zaplatit. "Ehm.. jahodovou, a nebo víš co, kupte mi čokoládovou, díky." Martin se na mě usmál, ale pak se zase podíval na Ondru. Kat se na mě pořád koukala svým vražedným pohledem, ale já dělala, jako že to nechápu. Vlastně jsem to dělat nemusela, nechápala jsem nic. Kat se odvrátila a s úsměvem se koukla na Ondru. "A ty si dáš?" "Vemte mi taky čokoládovou" Pak se na mě podíval a usmál se. Oplatia jsem mu úsměv taky, ale spíš jsem se ksichtila, než smála.
Když odešli stáli jsme tam a jen tak koukali kolem. Byla to tak trapná chvíle, že bych se nejradši propadla. Co si mám s nim říct? Na co se ho mám zeptat? Kdy už konečně přijdou s tou zmrzlinou? Ptala jsem se sama sebe pořád dokola. Všude byl rámus od lidí, dětí, jak si hráli, ale kolem nás bylo ticho, trapný ticho. "Tak jak se máš?" Napadlo mě najednou, ale pak jsem se začla nenávidět. Jak se máš? To mě nemohlo napadnout něco horšího? "Parádně, stojím tu s nádhernou holkou." Usmála jsem se na něj. Nezeptal se 'a co ty'? Počkat, cože to řek? S nádhernou holkou? Otočila jsem se kolem, kdyby tím náhodou myslel někoho jinýho. Začala jsem se červenat. "Díky no.." Ježiš!! To bylo tak trapný. "Koukám, že jsi se už osprchovala. Předtím ti to ale taky slušelo." Asi radši změnil téma. "No to bych neřekla." "Už jste se byli koupat?" "Jo před chvílí jsme vylezli, šly jsme totiž.. " sakra, mám říct za nima? Podíval se na mě, usmál se a čekal, až dokončím větu. "No, Kat chtěla jít ven a pak jsme uviděli vás a tak nás napadlo, jít za váma." "Vážně?" Usmíval se ještě víc. "Vlastně to napadlo Kat." "Jo ták." Zadíval se jejich směrem, stáli zrovna u pokladny.

Holiday ♥ (3. část)

14. srpna 2013 v 16:01 | Me |  Story
Smyšlený příběh v aktuální době :)

Hned, co jsme dorazlili na koupák vypůjčili si osušky a vběhli jsme na záchodky, abychom si vodou trochu přeprali plavky. Vlezli jsme do kabinek a převlékli se. Vyšli jsme ve stejnou dobu, podívali se na sebe a náš pohled byl stejný a úplně jasný. 'Dnešek bude super'. "Tak jdeme na to" Prohlásila Kat.
Když jsme konečně našli to správné místo, dostali jsme chuť na zmrzlinu. "Necheš nám dojít pro zmrzku?" Sakra, byla rychlejší. "Proč já? Zrovna jsem si lehla." "Ale no táák, ty víš, že tam chceš jít." "Nechci, běž si tam sama" A tak to pokračovalo ještě chvíli, až jsem to nevydržela, sebrala se a šla nám koupit zmrzku. Ještě jsem nebyla ani v půlce cesty a viděla jak u Kat někdo stojí. Samozřejmě, byl to kluk. Co jsem taky mohla čekat. Ani jsem nevnímala, že jsem se zastavila a koukám na ně, a tak jsem se otočila zpátky a pokračovala v cestě. "Co to bude?" "Hm.." uplně mi vypadlo, co jsem to chtěla. "Chtěla bych dvě jahodový zmrzliny." "Velkou nebo malou?" Usmála se na mě prodavačka. "Velký, obě." Na zmrzlině nikdy nešetřit, hlavně v tomhle teple. Nachápala jsem, jak jsme mohli vydržet, být ve městě. "To máme třicet." Prodávačka točila zmrzlinu a čekala až jí podám peníze. Mezitím, co jsem hledala drobný, postavila zrzliny do stojanu. Podala jsem jí peníze, vzala si zmrzlinu, řekla: "Nashle," a šla zpět ke Kat.
Ten kluk tam pořád byl. Nemohla jsem přijít na to, kdo to je. Sluníčko mi svítilo přímo do očí. Měla jsem si ještě koupit sluneční brýle. Když tu najedou jsem ucítila nějaký náraz do ramene a začala jsem se potácet do zadu. "Dobrý?" Někdo mě ze zadu chytil. Hned, co jsem se vzpamatovala otočila se a uviděla dva krásný kluky. Jeden byl vysoký jako já, měl tmavé vlasy a hnědé oči. Na krku mu vysel stříbrný řetízek. Druhý byl blonďák a byl o trošku vyšší. Měl nádherně modré oči. "Promiň, já fakt nechtěl." Prohodil blonďák. Ten s hnědými vlasy mě ještě držel za paži, asi jak mě chytil. Dívala jsem se na jeho ruku. Najednou mě pustil a začal se bránit: "Padala jsi, tak jsem tě chytil." "Jo jasně." Ani jsem svůj hlas nepoznala. Podívala jsem se na svoje ruce. "Neměla jsem..." "Zmrzlinu?" Ozval se blonďák. "Jo jak to víš?" "Máš ji všude po sobě" Začal se smát. Pak jsem se na sebe podívala a zjistila, že jsem celá upatlaná od jahodový zmrzliny. Připadalo mi to strašně trapný, ale celkem vtipný a tak jsem se začala taky smát. "Tady Ondra ti koupí určitě novou." Řekl kluk s hnědými vlasy. Podívala jsem se na blonďáka. "Takže to ty?" "Jo, sorry, strašně mě to mrzí." "Fajn." Znělo to otráveně, no není se čemu divit. I když docela jsem se divila, že se aspoň omluvil. Většina kluků by hned zdrhla a jen se tlemila. "Ty plavky ti sluší." "Díky." Usmívala jsem se na kluka s hnědými vlasy. Paráda. Už začínám bodovat, plavky dělají svojí práci. "Mimochodem já jsem Martin." Pořád jsem se na něj usmívala. "Ehm, jo já jsem Gabriella." Koukala jsem z jednoho na druhýho. "Těší mě Gabriello." Prohlásil blonďák, vlastně Ondra. "Pojď, já ti tu zmrzlinu zaplatím, nebo ti koupím novou." "To je dobrý, spíš bych se měla jít umejt," a podívala jsem se na sebe.
Otočila jsem se na místo, kde se přetím vybavovala Kat s neznámým klukem. Teď už tam seděla sama a rozhlížela. Za chvilku mě zahlídla a chystala se, že se za mnou vydá. "Promiň, já už budu muset." "Kam tak rychle?" "Kamarádka už na mě čeká." "A co ta zmrzka?" Usmál se na mě Martin, měl nádhernej úsměv. "No, snad někdy příště." "To doufám." "Héj!" Řekl Ondra a praštil Martina do ramene. Nechápala jsem, co to má znamenat, a tak jsem se rozloučila. "Tak se mějte."
Otočila jsem se, ušla pár kroků a málem jsem vrazila do Kat. "Panebože!" Lekla jsem se jí. "To má snad říkat já, ne?" Pokrčila jsem rameny a nechápavě na ní koukala. "Co to bylo za týpky?" Koukala mi přes rameno. "Jo tyhle?" Otočila jsem se a viděla jak na nás koukají. Chytla jsem Kat za paži a snažila se jí odtáhnout pryč. "No? Tak kdo to byl?" "Nějakej Ondra a Martin" Pronesla jsem otráveně a táhla Kat ke sprchám. "Ondra a Martin? Odkud je znáš?" "No potkala jsem je, když jsem..." "Počkej, kde máš tu zmrzlinu? Snad jsi ji nedala těm klukům?" Nejdřív jsem se na ni podívala typu 'Děláš si srandu?' a pak jsem se jí ukázala. "Co to máš proboha na sobě?" "Co by jsi řekla?" To už jsme došli ke sprchám a já zapínala vodu. "Proč máš po sobě naši zmrzlinu?" "Jeden z těch kluků, Ondra myslim, do mě vrazil a pak jsem dopadla takhle." Křičela jsem přes tekoucí vodu. "Ty seš vážně případ El." "Já za to fakt nemůžu, to on." "Tak to si s nima vyřídim" Pokoušela se Kat od vážný hlas, ale pak se rozesmála a já s ní. Vypla jsem vodu. "Oni se mě ptali jestli ji nechci zaplatit, ale-.." "Neříkej, že jsi to odmítla?" Věděla, že nemá cenu, abych odpovídala. "Proč? Vypadali dobře, měla jsi říct, že jo!" "Když mě to přišlo blbý." "Kecy v kleci. Když tě kluk na něco pozve, neodmítej. Natož když jsou dva!" "No jo, to ty plavky, už zabíraj." Začali jsme se smát.
"Vlastně... Tvoje plavky taky už plnili účel." "Co tím myslíš?" "No, jen co jsem odešla, už u tebe stál nějaký kluk." "Jo tenhle" Kat se ušklíbla. "To byl jen Dejv." No jasně, Katy bejvalej. Nejdřív měla o Davida zájem, pak on o ní, nakonec se dali dohromady. Byli spolu asi dva roky, ale nevyšlo to. "Tak Dejv jo?" Pořád jsme se smáli. "Hele nech toho, nevrátíme se k sobě. Už je to pryč." Moc jsem jí nevěřila, ale nedala jsem na sobě nic znát. "Měli bychom se vrátit zpátky, než nám někdo čorne všechny věci." Kat rychle změnila téma.

Holiday ♥ (2. část)

13. srpna 2013 v 1:52 | Me |  Story
Smyšlený příběh v aktuállní době :)

Ráno jsem se probudila překvapivě rychle. Alespoň jsem si to myslela. Koukla jsem na hodiny a zjistila, že už je poledne. A to si ještě musím udělat něco k obědu. Paráda! Už teď nestíhám. Prokoukla jsem ledničku, špajz. "No super, nic tu není." Chodila jsem po domě a suptila. Jediný jídlo, který by šlo ze všech surovin, co máme doma, udělat je krupicová kaše. Tu jsem neměla už hodně dlouho, naposledy, když jsem byla nemocná. Ještě, že se vaří tak rychle. Po tom, co jsem si uvařila oběd a snědla ho, zjistila jsem, že už je třičtvrtě na jednu. Běžela jsem do pokoje a vyhrabala top s kraťasy. Nalíčila se, oblékla, našla klíče a peněženku, koukla na hodiny - půl druhý. Jsem nějaká dobrá, ještě mám času navíc, na nádraží mi to trvá 20 minut, ale aspoň nemusim spěchat.
Koupila jsem si jízdenku a sedla si na lavičku. Na chvíli jsem se zamyslela, jaký plavky si vlastně koupim a už jsem si představovala, jak mi slušej. Pak mi někdo zaťukal na rameno. "Čáu!" Kat. "Ahoj!" "Já na tebe volám a ty jsi uplně hluchá. Co jsi prosimtě dělala?" "Přemejšlela jsem." "No jo.." Už jsem věděla přesně, co chce říct. Pokaždé, když jsem řekla, že myslím, nebo přemýšlím, dělala si ze mě srandu typu: 'Ty myslíš?' 'Počkej, vážně? Ty přemýšlíš?'
Povídali jsme si celou cestu, že jsem ani nevnímala, jak jsme se dostali do obchoďáku. Kat mi vyprávěla, co prožila, kde všude byla. Trochu jsem si připadala blbě. Jediný co jsem mohla říct bylo, že jsem byla doma a u babičky. Prostě super.
"Tak kam jdeme nejdřív?" "Co New Yorker?" První obchod co mě napadl. V New Yourku s Kat vždycky blbneme. Najdeme si různý kousky, vyzkoušíme si je a pak se fotíme. Jednou na nás přišla prodavačka, že prý děláme velký hluk, přitom jsme se jen smáli.
Když v tom jsem je uviděla. Nádherný plavky. Byly bílý a v prostředku se třpitilo stříbrný kolečko, kde byla šňůrka na zavazování kolem krku. Měli zvláštní a nepravidelný malý trojúhelníčky. Viděla jsem, že na některých jsou černé trojúhelníčky a na některých barevný. Ty s černýma byly úžasný, hned mi padli do oka. "Posloucháš mě vůbec?" Šťouchla mě Kat do žeber. Vypadala jsem jako omráčená. "Koukej tamhle!" "Pane bože! Ty jsou krásný!" Přesně jem věděla, co má v plánu. Rychle vybrat svojí velikost a upalovat do kabinky. "No tak to prr, já je viděla první!" "No jo" Věděla, že už jí mám přečtenou. Našla jsem si svoji velikost a šla si je zkusit.
Po chvilce mi Kat začala bušit na dveře od kabinky. "Hele, podívej, co jsem našla." Schovávala se z poloviny za dveřma kabinky vedle mě, ale tak šikovně, aby na ní kolemjdoucí mohli pokukovat, hlavně kluci. "Jak ses tak rychle převlíkla?" Byla jsem překvapená, jak to dělá. Je schopná převlíknout se do pár sekund. "Ježiš, to je jedno." Protočila panenky. "No nejsou skvělí?" Otočila se, aby se mi ukázala. "Že jo?" "Jasně, slušej ti, jako všechno." usmála jsem se. Protože už jsem věděla, že si je koupí a co nejdřív je bude chtít předvést na koupáku. "A co říkáš ty na mě?" Pootevřela jsem trochu víc dveře. "Ty jsou úžasný. Ty ti slušej. Kup si je!" Věděla jsem, že kdybych začala protestovat, nedala by mi pokoj, dokud by mě nepřekecala. Sama sobě jsem se v nich taky líbila. "Jo, dobře mi seděj. Myslim, že si je koupim." A pak, zase ten pohled. Hlava na stranu upřený oči a hlavou jí probíhalo 'Myslíš?'. "Musíš!" Otočila se a dveře její kabinky se zavřeli.
Byla jsem tak šťastná, že mám plavky. Většinou než si něco koupim, trvá mi to snad století, protože se mi pořád něco nezdá. "Hele, co kdybychom šli na koupák ještě dneska?" "Dneska? vždyť budou čtyři." "To nevadí" Už to začíná. "Tak dobře." Už mi to tak nějak bylo jedno, ale po pravdě. Chtěla jsem taky předvést svoje nový plavky. Začala jsem se těšit jak malý dítě.
"Jde si na koupááák" Vyjekla Kat. Občas byla až moc hlasitá.

Wanna be?

12. srpna 2013 v 21:02 | Me
Chceš být Affs? Vyplň přihlášku do komentářů.

1. Přezdívka
2. Blog
3. Jak často budeš obíhat?

Mě si zapisujte One of Things

Podmínky - Grafiky

12. srpna 2013 v 8:22 | Me |  Grafika
Podmínky ke grafice:

1. Nebudeš předávat dál
2. Nebudeš předělávat
3. Viditelně bude napsán autor - tudíš one-of-things.blog.cz
4. V menu bude ikonka s odkazem na můj blog
5. Budeš mít grafiku alespoň týden na svém blogu


Pokud budeš chtít udělat grafiku, budeš muset splňovat tyto podmínky.
Jde o autroství a s kopírováním nesouhlasím.

Další články


Těším se na tvou další návštěvu! :)
.